Potřebujeme více jídla, ale odkud jej vzít?
Výzva akvakultury do roku 2050
Globální význam mořské produkce, která poskytuje základní zdroje potravy, příjmu a obživy pro miliony lidí, nelze přeceňovat. Seafood poskytuje přibližně 3,3 miliardám lidí více než 20% jejich průměrného příjmu živočišných bílkovin na obyvatele (zdroj: „The State of World Fisheries and Aquaculture“, FAO 2020).
Ze zdravotního hlediska jsou mořské plody vynikajícím zdrojem snadno stravitelných, vysoce kvalitních bílkovin a poskytují důležité tuky, vitamíny a minerály. Proto se připouští, že i konzumace malého množství může mít pozitivní vliv na výživu lidí všech věkových skupin.
Vzhledem k tomu, že celosvětová poptávka po mořských plodech roste nebývalým tempem a produkce rybolovu při odchytu se dlouhodobě drží na současné úrovni, je na akvakultuře, aby dodávala stále větší objemy.
Při plnění tohoto úkolu lidská spotřeba chovaných druhů v roce 2014 zastínila spotřebu produktů rybolovu a v tomto trendu pokračovala. Pokud jde o uspokojení potřeb mořských plodů u populace roku 2050, má akvakultura kapacitu k dalšímu rozšiřování a panuje shoda v tom, že chov vodních druhů se stane celosvětově stále významnějším zdrojem potravin. Aby akvakultura maximalizovala svůj příspěvek k udržitelnému stravování 9,5 miliardy lidí, musí překonat svou závislost na klasických krmivech z konvenčních zdrojů.
Zatímco míra začlenění akvakultury ukázala jasný sestupný trend, jak se zlepšila účinnost krmení v systémech chovu ryb a krevet, samotné toto selektivní použití není dostatečné k zajištění toho, aby bylo možné dlouhodobě udržet požadovanou míru růstu akvakultury.
Zatímco míra začlenění ukázala jasný sestupný trend, jak se zlepšila účinnost krmení v systémech chovu ryb a krevet, samotné toto selektivní použití není dostatečné k zajištění toho, aby bylo možné dlouhodobě udržet požadované míry růstu akvakultury.
Rybí moučka a rybí tuk jsou považovány za nejvýživnější a nejstravitelnější přísady do krmiv pro farmy, ale zásoby jsou omezené, protože pocházejí z lovných ryb. Roste také konkurence o tyto přísady z jiných průmyslových odvětví. Zatímco míra začlenění ukázala jasný sestupný trend, jak se zlepšila účinnost krmení v systémech chovu ryb a krevet, toto selektivní použití samo o sobě nestačí k zajištění toho, aby bylo možné dlouhodobě udržet požadovanou míru růstu akvakultury. V zájmu podpory dalšího pokroku a ziskovosti hodnotových řetězců a splnění širších závazků v oblasti bezpečnosti potravin a životního prostředí musí akvakultura upřednostnit další snižování své závislosti na těchto složkách. Použití nových udržitelných surovin a speciálních přísad - jak prostřednictvím výřazení, tak výměny - nabízí prostředky, jak toho dosáhnout.